ŠEDÝ ZÁKAL a základní principy chirurgického léčení šedého zákalu

 

Oko je optický systém

Oko je optický systém, který se skládá ze stejných součástí jako kamera nebo fotoaparát.

Rohovka a čočka s duhovkou - objektiv s clonou - zajišťují vytvoření ostrého obrazu na sítnici.

Sítnice je vrstva citlivá na světlo a vzniká na ní obraz pozorovaného předmětu stejně jako na filmu nebo CCD prvku.

Zrakový nerv shromažďuje informaci z celé plochy sítnice a vede ji do mozku.

Pokud je některá z těchto tří částí oka porušena, postižený člověk nebo zvíře špatně vidí nebo nevidí vůbec.

 

Katarakta je ochorenie šošovky

Šedý zákal je onemocnění oční čočky, které spočívá v postupném zkalování jejích vnitřních struktur až po její úplné zkalení.

Pokud je čočka zčásti nebo úplně zkalená, neprochází skrz ní dostatek světla a to, které případně prošlo, nevytváří na sítnici dostatečně ostrý obraz.

Vývoj šedého zákalu je postupný, od počátečních ojedinělých zákalů v jinak čiré čočce až po její úplné bělavé zkalení, kdy postižené oko vnímá pouze světlo nebo tmu.

Počáteční stadia zkalení se rozpoznávají obtížně bez speciálních vyšetření (pomocí oftalmoskopu). Pokud je ale čočka úplně zkalená, zornice je místo své původní šedočerné barvy zcela bílá.

 

Podstatou operace šedého zákalu je odstranění zkalené čočky

Podstatou operace šedého zákalu je odstranění zkalené čočky, která brání průchodu paprsků světla na sítnici. Čočka je však součástí optického systému oka, takže po pouhém odstranění čočky sice světlo na sítnici dopadá, ale paprsky jsou lámány nedostatečně a ohnisko obrazu vzniká daleko za sítnicí. Bez vlastní oční čočky je obraz vznikající na sítnici silně rozostřený.

Aby byl výsledný obraz ostrý, musí se ohnisko zobrazení nacházet v rovině sítnice, je tedy nutné k optickému systému oka přidat chybějící dioptrie.

Tento stav lze v humánní medicíně upravit implantací nitrooční čočky přímo do oka na místo původní čočky.
Ještě před 15 lety se tento stav napravoval přepisem brýlí s čočkami +10,0 dioptrií, v krátkém mezidobí se užívaly speciální kontaktní čočky.

 

Katarakta je ochorenie šošovky

Tyto dva snímky srovnávají vidění u oka s čočkou a bez čočky.

Oko bez vlastní oční čočky rozeznává pouze velmi hrubé obrysy postav a velkých předmětů.

 

Najnovšia generácia ľudskej vnútroočnej šošovky

Na obrázku je vyobrazena humánní nitrooční čočka poslední generace, která se užívá k doplnění chybějících dioptrií po odstranění vlastní zkalené oční čočky.

Čočka se skládá ze střední optické části, která láme světlo a je průhledná, a pak ze dvou haptiků, které jsou u tohoto typu čočky zbarveny modře a jsou ohebné. Tyto haptiky se pružně rozepřou do stran v pouzdru původní čočky a tím čočku udržují v oku v optické ose.

Původní čočky byly vyráběny z poly-metyl-metakrylátu (PMMA), což je známé plexisklo, ovšem speciálně purifikované. Tyto čočky se implantovaly do oka řezem, který odpovídal šíři optické části čočky, tedy obvykle 6 mm.

Současné čočky se vyrábějí z hydratovaných akrylátů, což jednak přispívá k vyšší snášenlivosti ze strany oka, ale hlavně tento materiál je ohebný, takže při implantaci se čočka podélně přeloží a lze je implantovat do oka řezem poloviční šířky, v současnosti standardně 3,2 mm.

 

Implantácia novej plastovej šošovky do oka

Nová čočka z umělé hmoty se implantuje do oka do pouzdra původní oční čočky. Aby bylo možné implantaci úspěšně provést, musí být pouzdro čočky otevřeno kruhovitým otvorem v přední ploše. Tímto otvorem se také z čočky odstraňuje ultrazvukovou sondou její zkalený obsah.

Pouzdro se v oku ponechává, protože tvoří oporu pro novou čočku z umělé hmoty. Pokud dojde při operaci k nechtěnému porušení pouzdra, což bývá časté v případech, kdy se šedý zákal operuje pozdě, může dojít ke stavu, kdy nelze do oka novou čočku bezpečně implantovat, protože by mohla spadnout dovnitř do oka do sklivce. V tomto případě zůstane po operaci oko bez čočky.

Samotný fakt, že oko se při operaci otevírá malým řezem, což je umožněno právě užitím ohebných čoček, způsobuje, že tento chirurgický zákrok je velmi bezpečný.

 

Intraokulárne šošovky vo veterinárnej medicíne

Ve veterinární medicíně se nitrooční čočky pro psy vyrábějí až v současnosti, je to způsobeno specifickou problematikou operace šedého zákalu u psů.

Lidská čočka má lomivost +20,0 dioptrií, všichni výrobci čoček jsou na tuto hodnotu zavedeni. Navíc, aby bylo možné operací změnit brýlovou korekci, kterou pacient před operací nosil, vyrábí se humánní čočky v široké škále dioptrií, ovšem s nejvyšší hodnotou kolem +35,0 dioptrií. Nitrooční čočka nad +35,0 dioptrií má tak velkou středovou tlouštku, že je technologicky obtížné ji vyrobit.

Psí oko potřebuje pro vytvoření ostrého obrazu +40,0 dioptrií, tedy dvojnásobek, než potřebuje člověk. Z tohoto důvodu se nitrooční čočky pro psy vyrábějí teprve v poslední době a jejich konstrukce je od humánních čoček trochu odlišná.