OPERAČNÍ POSTUP při chirurgickém řešení šedého zákalu

Na fotografii je před započetím operace vidět připravené operační pole. Operované oko má hnědou duhovku, v jejím středu je bělavě zbarvená zornice. Bílá barva s perleťovými lesky je známkou přezrálého šedého zákalu. Tento pes se dostal k operaci až pět let poté, co si majitel všiml, že jeho svěřenec začíná mít problémy s viděním. Barva zornice se během vývoje šedého zákalu měnila od černošedé přes šedou až po bílou s blyštivě bělavými kalcifikacemi (usazenimami vápníku).

Tato čočka je velmi tvrdá a operace bude obtížná.

Zornice je uměle rozšířena

Na začátku operace se zornice uměle rozšíří, aby byla celá čočka patrná. V pouzdru přední plochy čočky se vytvoří otvor, kterým se začne zkalený obsah odstraňovat. Vlastní odstraňování se provádí technikou fakoemulzifikace, tj. fragmentace obsahu čočky ultrazvukem (sonda zavedená do oka zprava), přitom si chirurg pomáhá dalším nástrojem podobým háčku (chopper), kterým se tvrdé jádro čočky štípe na jednotlivé díly, které se potom emulzifikují a odsávaji.

Vpravo dole je patrný zelenomodrý odraz světla od sítnice, protože celá čočka je v tuto chvíli posunuta doleva nahoru.

Odstraňování tvrdého jádra čočky začíná vytvořením několika trhlin, které probíhají od okraje čočky do středu v celé tloušťce jádra. Toho chirurg dosáhne fixací tvrdého jádra na hrotu fakokoncovky a pomocí chopperu od kraje čočky směrem ke středu jádro rozštěpí.

V tomto případě nebylo štěpení snadné, protože jádro bylo tvrdé.

Během zákroku chirurg rotuje jádrem v pouzdru podle potřeb tak, aby operoval na protilehlé straně oka, než má zavedeny nástroje. Na tomto obrázku je zobrazena rotace jádra v pouzdru pomocí fakokoncovky a chopperu.

Po spojení dvou trhlin ve středu jádra lze uvolněný fragment čočky mobilizovat, emulzifikovat a odsát. V místě, kde je fragment odstraněn, se okamžitě objeví zelenomodrý odraz světla od sítnice, na obrázku je to výseč vpravo nahoře.

Touto výsečí už dopadá na sítnici světlo a odráží se nazpět.

Celá fragmentace se provádí otvorem v předním pouzdru, které zatím na bílém pozadí jádra není vidět. Pouzdro se nesmí během operace porušit.

Na sekvenci těchto čtyř obrázku je patrné postupné odstraňování zkaleného jádra čočky.

Oblast zelenomodrého reflexu od sítnice se stále rozšiřuje a tak jak se odstraňované jádro zmenšuje, chirurg má v pouzdru stále více místa na bezpečnou práci. Postup je v zásadě jednoduchý. Jádro se fixuje fakokoncovkou a chopperem se z něho odkrojí fragment, který se potom koncovkou emulzifikuje a odsává. Jádro se přitom stále točí dokola, takže fragmenty se z něj odkrajují jako z koláče.

Na posledním obrázku je už patrné pouzdro s četnými kalcifikacemi (šedý zákal byl přezrálý), v němž je patrný nepravidelný otvor, kterým uvnitř čočky chirurg pracoval. Zelenomodrý reflex od sítnice místy přechází v růžový, protože tento operovaný jedinec neměl tapetum vytvořeno v celé ploše sítnice.

Před implantací nové nitrooční čočky se chirurg přesvědčí o její neporušenosti. Na obrázku je čočka zčásti položena na rohovce oka. Na dalším obrázku je čočka podélně přeložena a připravena k implantaci. Nové materiály (akrylát), které se k výrobě čoček používají, jsou flexibilní a umožňují čočku implantovat v přeloženém stavu. Toto je velmi výhodné, protože operační rána, kterou se čočka zavádí do oka, se tak zmenšuje na 3,5 mm. Při takto malé ráně hrozí v časném pooperačním období minimum komplikací.

Na obrázku je čočka implantovaná do oka. Do závěru operace zbývá odstranit z oka viskoelastický materiál, který ochraňuje struktury oka během operace a nakonec přidat jeden steh na operační ránu, spíše pro jistotu, aby těsně po operaci nedošlo při náhodném úderu do oka k otevření rány.

Na čočce je patrná centrální optická část (kruh ve středu), která zajišťuje lom paprsků a jejich zaostření na sítnici a pak několik mezikruží, které tvoří oporu pro optickou část. Na dvou protilehlých koncích čočky jsou jakoby ouška (haptiky), kterými se čočka rozpírá v pouzdru a které zajišťují její stabilitu.